VÝPISKY

🔬 Úvod (Protozoa)

Prvoci (Protozoa, řec. protos = první, zoon = zvíře) jsou jednobuněčné eukaryotní heterotrofní organismy.

Známo je přes 60 000 druhů.

Výskyt

Všude, kde je aspoň trochu vlhké prostředí: sladká i slaná voda, půda, mech, na povrchu i uvnitř živočichů a rostlin.
Přežijí nízké i vysoké teploty (některé druhy jen v teplých mořích, jiné ve studených polárních vodách), většině nejlépe vyhovuje 15 až 25 °C.
Žijí volně nebo cizopasí, patogenní prvoci způsobují mnohé nemoci.
Typická je pohyblivost a heterotrofní způsob života.

Systém

Prvoci = polyfyletická skupina, dnes jen ekologický termín.
Podle analýz DNA se řadí do superskupin: původně 5 (Amoebozoa, Opisthokonta, Chromalveolata, Excavata, Rhizaria), dnes 9 hlavních (hlavně díky objevům nových, evolučně starobylých dravých prvoků).
Podle učebnice kmeny: bičíkovci, kořenonožci, paprskovci, výtrusovci, hlenky, nádorovky, nálevníci, krásnoočka, obrněnky.

Stavba těla

Většinou 0,005 až 0,05 mm, časté i formy do 0,5 mm.
Okem viditelná je např. měňavka bahenní (až 5 mm).
Buňka má organely pro pohyb, příjem a trávení potravy, vylučování a rozmnožování.
Jedno nebo více jader (rovnocenných či funkčně odlišných).
Opakované dělení jádra bez dělení buňky dává mnohojaderná plazmódia.

Příjem potravy

Pinocytózou nebo osmoticky celým povrchem těla.
Pomocí panožek: fagocytóza.
Buněčná ústa (cytostoma) a buněčná řiť (cytopyge) pro nestrávené zbytky.

Rozmnožování

Množí se nepohlavně (dělením nebo rozpadem) nebo pohlavně.
Dělení: buňka se rozdělí na 2 stejné jedince, podélně (bičíkovci) nebo příčně (nálevníci).
Zvláštní případ: pučení, oddělují se mnohem menší pupeny, které dorůstají (Suctoria).
Pohlavní rozmnožování = kombinace genetického materiálu jader různých jedinců.
Rozpad na více jedinců: schizogonie (výtrusovci).
Pohlavní: konjugace = částečná výměna DNA (nálevníci).
Pohlavní: kopulace = splývání celých jedinců (bičíkovci).

Rodozměna

Střídání nepohlavního a pohlavního rozmnožování, hlavně u cizopasníků (výtrusovci).
Střídají se stadia diploidní a haploidní (vzniklá meiózou), jinak metageneze.
Stadia se tvarově liší, tvar závisí i na podmínkách (aktivní stadium x cysta).

Pohyb

Panožky: výběžky cytoplazmy (kořenonožci).
Bičíky: delší než tělo, menší počet (bičíkovci).
Brvy: krátké, velký počet (nálevníci).

🪢 Bičíkovci (Mastigophora)

Bičíkovci (Mastigophora) mají většinou vřetenovité tělo a pohybují se jedním nebo více bičíky.

Žijí volně ve vodě, ve vlhku nebo paraziticky, množí se hlavně podélným dělením.

Patří do superskupiny Excavata (tažný bičík).

Bodo

2 bičíky.
Snese i značně znečištěné a málo prokysličené vody či vlhké půdy.

Trubénky

Jeden bičík obklopený límečkovitou obrubou (vychlípená z pelikuly).
Řada druhů tvoří kolonie.
Patří do superskupiny Opisthokonta.

Trypanozóma spavičná

Rod Trypanosoma: krevní parazité obratlovců, cyklus mezi obratlovcem a krevsajícím hmyzem.
Původce africké spavé nemoci (říční oblasti západní a centrální Afriky).
Přenašeč: moucha tse-tse.
Stavba: bičík, jádro, jemná blanka.

Trypanosoma cruzi

Vyskytuje se v Jižní Americe.
Přenášejí ji krevsající dravé ploštice (Triatominae).

Leishmanie

Rod Leishmania (ničivka), původce leishmanióz: kožní, kožně-slizniční i viscerální.
Přenašeči: komárci (koutule) rodu Phlebotomus.
Parazitují ve fagocytujících bílých krvinkách.
Tropy, subtropy i Středomoří (od Portugalska po Turecko).

Lamblie střevní

Giardia lamblia napadá buňky tenkého střeva: horečky a průjmy.
8 bičíků + 2 jádra, pelikula tvoří přísavné zařízení, živí se pinocytózou.
Šíří se vodou s cystami (fekálně-orální cesta), cysta odolá žaludečním šťávám.
Nejvíce nakažených v Rusku a Indii, v ČR 300 až 400 případů ročně.
Název podle českého lékaře Viléma Dušana Lambla (popsal ji 1859), Giardia podle A. M. Giarda.

Bičenka poševní

Trichomonas vaginalis, přenos pohlavním stykem.
U žen záněty sliznice pochvy s krvácením a hlenovitými výtoky, u mužů často bez příznaků.
Jediný hostitel je člověk.

Brvitky

Hypermastigida: velký počet bičíků.
Žijí ve střevě švábů a termitů (všekazů).
Umožňují rozklad celulózy na sacharidy.

🫧 Kořenonožci (Rhizopoda)

Kořenonožci (Rhizopoda) se pohybují a přijímají potravu panožkami (vychlípeniny cytoplazmy), potravu pohlcují fagocytózou.

Pelikula je velmi slabá, někteří vytvářejí schránky.

Měňavka velká

Stavba: jádro, panožky, cytoplazma, membrána, potravní a stažitelná vakuola.
Vlhká prostředí: rybníky, tůně, rašeliniště, bahnitá dna, vlhká půda, mech.
Při vyschnutí či chladu vytvoří cystu a přežije i roky.
Množí se nepohlavně příčným dělením.

Naegleria fowleri

Žije v teplých vodách, do těla se dostane nosní dutinou.
Může vyvolat smrtelnou amébovou meningoencephalitis, velmi rychlý průběh (4 až 5 dní), pacienti upadají do bezvědomí.
Největší světová epidemie: krytý bazén v Ústí nad Labem (1962 až 1965), 16 mrtvých.

Akantaméba

Acanthamoeba může způsobit zánět oční rohovky, vzácný, ale velmi závažný.
Běžně v půdě, vzduchu a vodě (i kohoutková a chlorovaná), v přírodě se živí bakteriemi.
Odolné cysty přežijí až desítky let (UV záření, extrémní teploty, chemikálie).
Ohrožuje hlavně nositele kontaktních čoček (oplach vodou z kohoutku, plavání s čočkami).

Měňavka úplavičná

Entamoeba histolytica způsobuje měňavkovou úplavici: křeče a krvavé průjmy.
Může pronikat do krve a tvořit abscesy (např. v játrech).
Přenos fekálně-orální cestou (voda, potraviny), usadí se v tlustém střevě.
V ČR vzácně, riziko v tropech a subtropech s nízkou hygienou.

Měňavka zubní

Entamoeba gingivalis (správněji měňavka ústní) žije v ústní dutině.
Živí se bakteriemi, odumřelými buňkami, krvinkami, jako jediná améba pohlcuje i leukocyty.
Netvoří cysty, přenos z úst do úst nebo sdíleným nádobím.

Měňavka střevní

Entamoeba coli žije v tlustém střevě člověka.
Na rozdíl od měňavky úplavičné je nepatogenní komenzál.

Dírkonošci

Foraminifera stavějí vápnité schránky s mnoha otvůrky, z nich vychází nitkovité panožky.
Schránky se stávají součástí mořských sedimentů.

Penízek

Nummulites: vyhynulý (fosilní) dírkonošec, jeden z největších prvoků.
Čočkovité schránky až 5 cm i více.

☀️ Paprskovci (Actinopoda)

Paprskovci (Actinopoda): mřížovci a slunivky, oba mají tenké, paprsčitě (radiálně) uspořádané panožky.

Mřížovci

Radiolaria: výhradně mořští, součást planktonu, hlavně v teplejších povrchových i hlubších vrstvách oceánů.
Dlouhé, tenké, paprsčitě se rozbíhající panožky.
Schránky z oxidu křemičitého.
Křemík se nerozpouští ani ve velkých hloubkách: odumřelé schránky tvoří na dně radiolariové bahno, z něj vzniká hornina radiolarit.

Slunivky

Heliozoa: hlavně sladké vody (tůně, rybníky, jezera, rašeliniště).
Kulovité tělo s radiálními nitkovitými panožkami.
Schránka nejčastěji z SiO₂, případně z chitinu.
Zelené slunivky: endosymbióza se zelenými řasami uvnitř těla.

🦟 Výtrusovci (Apicomplexa)

Výtrusovci (Apicomplexa) jsou výhradně parazité, původci těžkých nemocí člověka i hospodářských zvířat.

Obecně a schizogonie

Většinou nitrobuněční (intracelulární), méně často mimobuněční parazité.
Potrava pasivně: osmóza nebo pinocytóza.
Složité cykly se střídáním pohlavních a nepohlavních generací i hostitelů.
Schizogonie: jádro se opakovaně rozpadá na mnoho dceřiných jader, až pak se dělí cytoplazma.

Kokcidie jaterní

Kokcidie: intracelulární parazité obratlovců, většinou v trávicí soustavě, oocysty odchází s trusem.
Vážné nemoci zvířat, vzácně člověka (např. 13 druhů u králíků, 9 u kura, 11 u prasat).
Kokcidie jaterní: kokcidióza králíků a zajíců.
Cizopasí ve žlučovodech, způsobuje hnisavé záněty.

Toxoplasma gondii

Nebezpečná hlavně pro plod (hydrocefalus, obrny, záněty mozku).
Nákaza z oocyst z kočičí stolice, kočka je vylučuje jen 1 až 3 týdny v životě.
Častěji z nedostatečně tepelně upraveného masa (tatarák), neumyté zeleniny, zeminy.
Parazituje v bílých krvinkách, přenáší se na plod.
Příznaky: dlouhodobé teploty, zduření mízních uzlin, únava.
Mezihostitel myš, konečný hostitel kočkovitá šelma.

Vliv toxoplasmy na chování

Prof. Jaroslav Flegr: parazit v mozku jemně mění chování a osobnost.
Tvoří v mozku cysty, ovlivňuje tvorbu dopaminu.
Zpomaluje reakční dobu, může zvyšovat úzkostnost.
U mužů a žen se mění jinak: muži méně dodržují pravidla, ženy bývají společenštější.
Riziko dopravní nehody u toxopozitivních je 2,5x vyšší.
Nakaženo asi 30 % Čechů a 90 % Francouzů.
Nakažená myš je odvážnější a pomalejší, kočka ji snáz uloví.

Krvinkovky (Plasmodium)

Cizopasí v červených krvinkách, množí se v nich schizogonicky.
Přenašeč: komár Anopheles, pohlavní rozmnožování ve slinných žlázách komára.
Plasmodium je původce malárie, typické jsou pravidelné malarické záchvaty.

Druhy malárie

Tropická (P. falciparum): nejtěžší průběh, selhání orgánů, mozková malárie, hlavně subsaharská Afrika.
Třídenní (P. vivax): druhá nejčastější (Asie, Latinská Amerika), horečky každý 3. den, mírnější, přežívá v játrech, relapsy.
Čtyřdenní (P. malariae): záchvaty každý 4. den, mírnější, ale dlouho přetrvává.

🟡 Hlenky (Mycetozoa)

Hlenky (Mycetozoa): ve slidech jen osnova k samostudiu podle videa.

Na co se zaměřit

Stavba těla, výskyt, strategie rozmnožování.
Potrava, reakce na sucho, rychlost pohybu.
Zástupce: slizovka práškovitá (Fuligo septica), lidově dračí výkal.

🥿 Nálevníci (Ciliophora)

Nálevníci (Ciliophora) jsou evolučně nejmladší skupina prvoků s nejsložitější stavbou.

Tělo pokrývají brvy sloužící k pohybu.

Stavba

Potrava: buněčná ústa, buněčný jícen (hltan), potravní vakuola.
Nestrávené zbytky ven buněčnou řití.
Stažitelná (pulzující) vakuola: osmoregulace u sladkovodních druhů.
Nákres trepky velké: jádro, jadérko, brvy, membrána, cytoplazma.

Jádra

Minimálně dvě jádra.
Makronukleus (vegetativní): řídí děje v buňce mimo rozmnožování.
Mikronukleus (generativní): informace pro rozmnožování.

Rozmnožování a konjugace

Nepohlavně příčným dělením, pohlavně konjugací.
Přiloží se buněčnými ústy, makronukleus zanikne.
Mikronukleus se meiózou dělí na 4 jádra, 3 zaniknou.
Čtvrté se dělí na migratorní (samčí) a stacionární (samičí) jádro.
Migratorní jádra se vymění a splynou se stacionárními: nový diploidní mikronukleus.
Pak se oba nálevníci rozmnoží dělením.

Sladkovodní zástupci

Volně plovoucí: trepka, bobovka, mrskavka.
Přichycení k podkladu: vířenka.
Keřenka, pakeřenka: přisedlé, bohatě větvené kolonie.

Vakovka střevní

Balantidium coli, parazitický nálevník.
Typický hostitel: prase domácí a divoké, také primáti, potkani, koně aj.
Přenosná i na člověka.

Bachořci

Symbiotičtí nálevníci v předžaludku (bachoru) býložravců.
Pomáhají trávit celulózu a škrob.

👁️ Krásnoočka (Euglenozoa)

Krásnoočka (Euglenozoa), zástupci: krásnoočko zelené a krásnoočko štíhlé.

Výskyt

Znečištěné sladké vody (senný nálev).
Povlaky na dně stojatých vod a na ponořených předmětech, plankton stojatých vod.

Samočištění vody

Živí se rozpuštěnými organickými látkami a drobnými částicemi.
Specifické enzymy rozkládají mikropolutanty (zbytky léčiv, hormonů, pesticidy).
Zkoumá je Parazitologický ústav AV ČR.

Chloroplasty a stigma

Chloroplasty vznikly sekundární endosymbiózou: předek pohltil zelenou řasu a nestrávil ji.
Stigma: světločivný orgán, vnímá směr a intenzitu světla.

🛡️ Obrněnky (Dinozoa)

Obrněnky (Dinozoa) žijí převážně v mořích, asi 10 % je sladkovodních.

Mnoho z nich je mixotrofních: kombinují fotosyntézu s pohlcováním potravy.

Stavba

Většina druhů má buňku chráněnou pevným obalem z celulózových destiček.
Chloroplasty (pokud jsou) obsahují chlorofyl a+c.
Získaly je druhotně (sekundární či terciární endosymbiózou).

Dinokaryon a bičíky

Unikátní jádro dinokaryon: chromozomy trvale spiralizované.
Pohyb pomocí dvou nestejných bičíků.

Rudý příliv

Toxický vodní květ při přemnožení některých druhů.
Neurotoxiny (např. saxitoxin) masivně hubí ryby.
Přes měkkýše se dostanou do potravního řetězce a ohrožují i člověka.

Bioluminiscence

V noci modré až modrozelené světlo.
Vzniká ve scintilonech: enzym luciferáza oxiduje luciferin.
Uvolní se téměř jen studené světlo.
Umí to jen asi 6 % druhů.